Číňánek je přírodní plemeno, které vzniklo v Číně, ale počátky jeho čistokrevného chovu musíme hledat v USA a ve Velké Británii. K nám se dostal začátkem 90.tých let. Většina zvířat byla dovezena ze Slovenska, několik z Velké Británie, Švýcarska a Polska. Od té doby prožili číňánci bouřlivý rozmach a to nejen co do množství, ale i co do vzhledu. Naše nynější odchovy se mohou směle srovnávat se světovou špičkou. Číňánek, jak by dnes měl vypadat, je souladné, elegantní zvíře obdélníkového formátu, dlouhé, štíhlé, ušlechtilé hlavy, nahatí s bohatě osrstěnou chocholkou, 2/3 ocásku a nohama po nadprstí.

Osrstěné formě se ne nadarmo říká “labutěnka”, stejně, jako nahatí, má i chlupáček elegantní stavbu těla, navíc pokrytou závojem jemné, hedvábné srsti.

Standard / který najdete v atlasech psů a na stránkách Klubu chovatelů naháčů / jen zkratkou:

Výška a váha: povolená od 23 cm do 33 cm / 5,3 kg – ideálem je výška 28 – 31 cm. Tolerují se i zvířata větší, ovšem vynikajícího typu.

Úprava srsti : ideální je samozřejmě naháček, rozčísnout chocholku, zlehka již vykoupaného pejska přetřít krémem a můžete vyrazit na pláž nebo na výstavu

Labutěnky – to je jiná kapitola. Má-li vypadat jako z peříček/nebo neromanticky, jako malý afgán/, je to práce...., česat doporučitelné denně, koupat nejméně 1x za 14 dní, kvalitní kosmetika ...a nepouštět do bodláčí... Ale vykoupaná a načesaná labutěnka stojí za tu práci.

Číňánci jsou veselí a velmi živí pejsci s neuvěřitelnou mimikou. Stavbu těla mají obdélníkovou, atletickou, s pěkně osvalenýma zadníma nožkama, skutečně podobnou chrtům. Stejně jako chrti dokážou vyskočit hodně vysoko a upalují téměř nadzvukovou rychlostí, když si spolu hrají. Někteří číňánci jsou nedůvěřiví k cizím lidem a jejich štěňátka potřebují v období socializace velkou péči. Rozhodně se nehodí svou povahou do kotce, kde bez lidské společnosti pobíhají jako plachá a vyděšená stvoření. Patří – a kdo se jim podívá do tváře, tak to na nich vidí – člověku na klín, člověku ke stolu a hlavě člověku do postele.
I když plemeno udělalo od začátku  90. let velký krok ke zlepšení kvality  a líbivosti, má i tento vývoj svoji odvrácenou tvář.  Na výstavách se objevují zvířata nad horní hranicí dané standardem, protože jejich pohyb je prostornější a proto i líbivější. Nad úžasnou srstí nyní předváděných labutěnek se rosí oko, ale mimořádně bohaté osrstění variety  hairless už u mne takové nadšení nevzbuzuje.
Standard totiž praví, že nahatí číňánci mají mít výraznou chocholku po týlní hrbol, osrstěná nadprstí a dvě třetiny ocásku. Místo toho vidím zvířata, jejichž chocholka připomíná hřívu a končí ostrým střihem někde v půli hřbetu, osrstěné nadprstí  je  přeloženo do výstavní praxe bohatá srst kočící někde výš nad kotníkem a ocásek? Ale jděte! Ten je chlupatý od samého zadečku. Výsledně pejsek připomíná  česacího poníka od Mattela. Krása se podívat, ale horší udržovat. Jedná se totiž ve valné většině o tzv. mezityp, semicoat.  Opravdu věříte tomu, že pejsek má tak bohaté osrstění  aniž by měl  chlupaté tělo? Nevěříte? Máte pravdu. Tělo je porostlé řídkou srstí (v lepším případě) a  je nutné pejska holit. Pořád.
Skoro se zdá, že čistým naháčkům odzvonilo ve prospěch  mezitypů, o kterých se  kdysi diskutovalo, jestli je vůbec pouštět do chovu. Ale  abych byla spravedlivá,  naši chovatelé  se jen přizpůsobují  světovému trendu. Chcete-li nanáčka nahatého, vybírejte dobře a  zapomeňte na výstavy, ale pomazlení s takovým něžným, příjemným a teploučkým tělíčkem pravého naháčka stojí za to. Lepší "spací" pejsek prostě nemůže být. Musíme věřit, že  jednou čistí naháčci se vrátí  i do výstavních kruhů...  Třeba jako samostatná kategorie.